20. 11.Minut čtení: 5

Kolik ‚dakarů‘ se dá zvládnout za jednu sezónu?

Když jsem se v lednu připravovala na letošní sezónu, ani ve snu by mě nenapadlo, jak bude nabitá. Hned v úvodu závodního kalendáře jsem měla na duben dálkovou rallye – 2. největší závod na světě – Morocco Desert Challenge 2024, kde jsem chtěla složit reparát a první ryze dámskou posádku v historii ČR a SR nejen postavit na start, ale také úspěšně zdolat cílovou rampu. Čekalo nás třítýdenní dobrodružství v opravdovém dakarském duchu, tom prapůvodním africkém, původní pisty, vlastní tým, vlastní logistika, vlastní stroj… celé první čtvrtletí se neslo v rytmu přestavby závodního stroje a důkladných příprav na tento podnik.

Lenka Hlavatá - závodnice, boj s rakovinou

Odjezd byl naplánovaný na pátek 5. dubna, ve středu vyzvedávání posledních potřebných věcí a zařízení, abychom to mohli ve čtvrtek celé sbalit a připravit na cestu. V pondělí 1. dubna byl svátek (Velikonoční pondělí), takže úterý 2. dubna zbývalo na vyřízení poslední věci – závodní licence, resp. prohlídky u sportovního lékaře, která je nezbytným předpokladem pro vydání licence. Vše proběhlo hladce, protože jsem se na závod samozřejmě připravovala i po fyzické stránce a z hlediska kondice jsem se cítila – bez velké nadsázky – nejlépe v životě. Už jsem za sebou téměř zavřela dveře ordinace, když mě napadlo ještě se zeptat sestry, jestli by mi pomohla ověřit, že jsem si nahmatala něco v prsu, ale myslím si, že je to jen žebro… velmi ochotně se mě ujala, odborně mi prs prohmátla a potvrdila, že se jedná o žebro. A dodala: „Ale tady vedle něco máte, s tím si dojděte…“

Po týdnu na další ‚dakar‘

Dva dny před odjezdem to byla informace, kterou jsem okamžitě pustila z hlavy, protože jsem se chtěla plně soustředit na to velké dobrodružství, které jsme měli před sebou. Ale hned, jak jsme se vrátili (24. dubna), jsem to začala řešit: zajistila si žádanku (29. dubna) a termín prvního vyšetření (7. května). Ještě v úvodu května jsem na sedačce navigátora odjela Rallysprint Kopná (3.-4. května), ale pak věci nabraly rychlý spád… a verdikt? Zhoubný, extrémně agresivní nádor, který se ale našel výjimečně včas (stádium I). A já odstartovala do závodu, který vydá za 4 ‚dakary‘, 12 soutěží velkého mistráku a 20-30 rallye-sprintů…

Administrativní a technická přejímka byla vskutku důkladná – takovou možná zažívají stroje maximálně v seriálu WRC – detailní sborka a rozborka… a 9. června už jsem nastupovala na shakedown – na operaci, kdy mi nádor vyndali.

Když jsem tak po operaci ležela sama na pokoji a jedinou aktivitou, kterou jsem zvládla, bylo přemýšlet, tak jsem znovu – a o to více – docenila váhu zlata a bronzu dovezeného z Maroka… díky skvělé práci a nasazení celého týmu, který mě na Morocco Desert Challenge 2024 úspěšně doprovázel až na cílovou rampu, jsem mohla tento projekt uzavřít a plně se soustředit na tento „aktuální“ závod.

Shakedown dopadl dobře, v dalších týdnech následovala pečlivá předstartovní příprava:

další důkladná sborka, rozborka,
přidali jsme nějaký tuning (pro snazší tankování – přímá cesta k mému srdci teď vede z pravé paže)
zapracovali jsme na aerodynamice (v úvodní sekci se tankuje „aperol“, po kterém záhy vypadají všechny (nejen) vlasy, tak jsem je raději předem darovala – když už mají skončit v koši, tak je lepší, když místo toho pomohou někde jinde – což byla sama o sobě dost zajímavá zkušenost, o kterou se s vámi ráda podělím podrobně později)

A poslední červencový den jsem vyrazila na ostrý start jednoho z největších závodů, jaký existuje (adjuvantní chemoterapie). V úvodu mě čekaly čtyři dakarské etapy každá s délkou trvání tři týdny, tedy vlastně stejně jako například celá Dakar Rally nebo dubnová Morocco Desert Challenge. Těsně před start třetího závodu se mi podařilo vložit ještě účast na reálném rallysprintu ve Vyškově, který jsem si spolu s navigátorkou Šárkou Rejfkovou moc užila a nabilo mě to potřebnou (mentální) energií na další pokračování závodu #protirakovině.

Jednou týdně na servis a do tankovačky

Teď mám před sebou pátou erzetu druhé sekce, z nichž každá je na týden (den před vždy odběr a rozbor krve). A v novém roce mě ještě čeká odhadem 25 erzet typu rallysprint, které ovšem mají každodenní frekvenci (radioterapie). Když udržím správné tempo a trať zůstane příznivá, tak cílovou rampu budu vyhlížet někdy na jaře 2025. Aktuálně mým hlavním cílem je – stejně jako na MDC a všech dalších podnicích – hlavně dojet do cíle a dovézt techniku bez poškození a defektů – i když tenhle závod je opravdu hooodně dlouhý a trať náročná – tak aspoň s minimálními škodami.

Pokud se nevyskytnou nečekané překážky na trati nebo jiná překvapení (pozdržený start nebo zrušení některé z „erzet“), v dubnu bych se mohla začít připravovat na novou závodní sezónu… tentokrát tu příjemnější, opravdovou, při které najedu i skutečné kilometry… i když na počet kilometrů ta letošní nakonec nebyla o mnoho chudší než loňská, i když rozděleno „jen“ do tří závodů, ukrojila jsem opět nějakých 2.000 ostrých soutěžních kilometrů, a přibližně 10.000 „přejezdových“ – zejména s ohledem na transport do Maroka, který jsme podnikli „po vlastní ose“.

Ruce na prsa a na koule, prosím

A proč vám to celé píšu? PREVENCE! Chcete Podpatkům fandit i v příští a dalších sezónách? Pak prosím, dbejte na prevenci! Do závodu bez důkladně zkontrolovaného a připraveného stroje zodpovědný závodník nevyrazí, stejnou péči bychom ale měli věnovat i sami sobě. Rakovina je civilizační nemoc, častá jako chřipka, a otázkou není „jestli ji dostanu“ jako spíš „kdy jí dostanu“… a podle věku si dnes už rozhodně nevybírá. Jenom rakovina prsu postihuje v ČR každý rok přes 7 tisíc žen, tj. minimálně 20 denně! Málo se navíc ví, že – sice v omezené míře (jednotkách procent) – postihuje i chlapy; ti ale mají hlavně své typy – rakovina prostaty, rakovina varlat, rakovina močového měchýře patří mezi nejčastější. Takže se prosím pravidelně prohmatávejte – znáte to: prsa-varlata… ruce na prsa, ruce na varlata… klidně navzájem… a při sebemenším podezření se ptejte – sestry, doktora… sportovního, praktického, jakéhokoli, a dokud si nebudete jistí, že vás odpověď uklidnila, tak klidně opakovaně u dalšího…

Že se bojíte špatné zprávy? U lidí, kteří usedají do závodního stroje a vydávají se na trať s vědomím, že to může být cesta poslední, u mě neobstojí argument, že se bojí zjistit, že jsou nemocní. Přesto pro ně i pro všechny ostatní – chcete za rok za dva dostat ne špatnou ale ještě horší zprávu? Že už nejste ve stadiu I, kdy „to“ lze vyříznout a související chemoterapie je spíš „preventivní“, ale že už jste ve stadiu IV, kdy už s tím lze jen málo dělat a chemoterapie bude spíš paliativní, nežli léčbou vedoucí k uzdravení? Vězte, že – stejně jako ve skutečném závodě (nebo jakémkoli – nejen sportovním – výkonu) úspěch je minimálně z 50 % v hlavě. Můžu vám garantovat, že silnou hlavu budete potřebovat v každém případě… a určitě bude silnější s vědomím, že šance na uzdravení je blížící se 100 %, než v případě, že už vás nikdo vyléčit nedokáže, jenom se vám pokusí „zpříjemnit“ cestu poslední. Prevence a včasné odhalení rakoviny je nejdůležitějším předpokladem úspěchu, toho, že úspěšně zdoláte cílovou rampu, že se každý závod dá vyhrát. Když to zvládla jedna malá holka, zvládnete to určitě taky! Každý den jedeme nějaký závod… Díky, že v tom jedete s námi!